Mnohoherník (nejen piškvorky) Mnohoherník je výrobek, na kterém můžeme bez jakýchkoli doplňků hrát nejrůznější hry, kde se užívají dva typy figurek (černé a bílé kameny, kolečka a křížky apod) a které mají pravoúhle členěnou hrací plochu. Namátkou uvádím: piškvorky, go, othello, mlýn, z rohu do rohu (varianta halmy hrávaná na obyčejné šachovnici), Při troše dobré vůle na něm můžeme řešit čtyřbarevný logik nebo solitér, lidé s fantazií na něm mohou vytvářet a řešit jednoduchá bludiště, případně vytvářet jednoduché vzory a mozaiky. Znalec by toho Určitě našel více, ale věřte, v téhle oblasti specialista nejsem. Leckteré možnosti se vám možná líbit nebudou, ale nenutím vás, píšu jenom, že to jde. Výhodou konstrukčního řešení je i použitelnost na cestách, u mnohoherníku se totiž neužívají žádné figurky, které by se mohly rozkutálet a následně ztratit, a fakt, že se svojí velikostí pohodlně vejde na klín a ke hře tedy nepotřebujeme stůl, který se, pravda, v autě najde těžko, taky není zanedbatelný. Tyto malé rozměry se v určitých případech mohou stát i nevýhodou. Je to třeba tehdy, když nevidomý hráč má ještě nevycvičený hmat, nebo v případě, že lidé se zbytky zraku nebo slabozrací užívají ke hře převážně svůj zrak. Užitá výrobní technologie totiž neumožňuje při zachování dobrého rozlišení hmatem více barev na jedné součástce. Pro lepší rozlišování zrakem bych jako nouzovku navrhl možnost vybarvení lihovými fixy. Popis Jedná se vlastně o plochu složenou z asi centimetrových kostiček, každá má své místo a není ji možné přesouvat. Plocha má patnáct řad, každá řada patnáct kostiček, vždy oddělených dobře hmatnou mezírkou. Protože oddělovací mezírky jsou poměrně malé, jsou přístupné jen horní strany kostiček. V základní poloze jsou všechny kostičky na horní straně rovné - prázdné - bez obrázku, a mohou tedy fungovat třeba jako čtverečkovaný papír při piškvorkách, prázdná hrací deska u othella nebo goban u japonské hry go. Kostičky nejsou na svých místech přilepené, ale jsou navlečené na gumové ose procházející z leva doprava vždy celou řadou. Tato osa zaručuje, že se kostičky pod rukama nepřevracejí, ale její pružnost umožňuje otáčet kteroukoli kostičkou, řekněme, jako kolem autíčka. Tak se na horní, viditelné straně postupně objeví všechny čtyři strany otáčené kostičky, kterými osa neprochází. Jak už jsme si řekli, první z těchto stran je prázdná, na druhé je reliéfně zobrazené kolečko, na třetí samozřejmě zase reliéfně provedený kroužek a na čtvrté tři vodorovné čárky. Z výše popsaného plyne, že na kterékoli z dvouset dvaceti pěti míst můžeme pootočením patřičné kostičky "namalovat" kroužek, plné kolečko nebo "trojčárku. Pozn. Před začátkem hry je dobré si ověřit, jestli je zleva a zprava hrací desky viditelný meandr gumy, při jejím přechodu z řady do řady a následně kostičky otáčet tak, že špičkou prstu zabereme o hranu kostičky, která je od nás nejdál a směrem k sobě kostičku přetočíme. Nejdřív to možná úplně snadno nepůjde, ale věřte, jde o to, dostat to do prstů. Hrát na desce pootočené o 90 stupňů a točit kostičku zleva doprava není tak dobré, protože "hmatový klam" nám bude tvrdit, že kostičky jsou méně hladké. Je dobré otočit mnohoherník tak, aby se každý hráč dostal na svoji značku jediným, výše popsaným pootočením kostičky z její základní polohy. Hry S výjimkou piškvorek zde nebudu uvádět pravidla dalších her. Snadno je najdete na internetu, často i s informací, kde si můžete zahrát a kde jsou i lidé, kteří vás do dané hry určitě s nadšením zasvětí. např.: "go" a "mlýn" na wikipedii, nebo "othello" na společenství duševních sportů https://sdszs.cz. Piškvorky Hráči sedí, nejlépe proti sobě a každý si zvolí svůj znak. Jednomu bych doporučil kroužek, druhému kolečko. Trojčárka je většinou užívána pro vymezení hrací plochy menší než 15 krát 15, nebo plochy ne zcela pravidelného tvaru. První z hráčů umístí pootočením kterékoli kostičky svoji značku na plochu, druhý udělá se svojí značkou totéž. Hráči se pravidelně střídají a komu se podaří vytvořit souvislou řadu pěti svých značek ve vodorovném, svislém nebo šikmém směru, zvítězil. Go Tato stará japonská hra se obvykle hraje na ploše 19 krát 19 míst. Pro začátečníky se však často užívají i desky menší, což by byl náš případ. Othello Pomocí znaku trojčárka si ohraničíme plochu 8 krát 8 polí, tedy vlastně plochu běžné šachovnice. Hráči dále užívají jeden pro sebe kroužek, druhý kolečko. Pravidla často i s popisem historie najdete na internetu. Mlýn Hrací plocha pro tuto hru vypadá jako tři čtverce. Malý, kolem něj větší a nakonec největší, ve kterém jsou vlastně oba předešlé. Pomocí znaků trojčárka si uprostřed plochy nakreslíme obvod čtverce, jedna jeho strana bude dlouhá 5 kostiček, druhý čtverec, vytvořený okolo toho prvního bude mít stranu dlouhou 9 kostiček a třetí největší se stranou 13 bude jednu kostičku od kraje plochy. Středy stran všech čtverců spojíme čarami, opět z trojčárek. Tak jsme si vytvořili základní obrazec, na kterém se mlýn hraje. Kameny se umísťují buď na průsečíky čar nebo do rohů čtverců. Jestliže chceme svoji značku umístit na tenhle obrazec, prostě přetočíme kostičku s trojčárkou na svoji značku. Pozor, Jestliže svým kamenem někam táhnete, nezapomeňte na místo, ze kterého jste odešli vrátit zase trojčárku. Potěší mě vaše informace, co dalšího je možné na mnohoherníku hrát, a určitě je připíšu pro budoucí uživatele. Předem díky Jiří Mojžíšek mojza@quick.cz